Kabardinský kůň

27. prosince 2010 v 18:19 | Tereza |  Plemena koní

Kabardinský kůň

Kabardinský kůň je kavkazské horské plemeno a je považován za nejlepšího horského koně na světě. Typická je pro něj nesmírná kondice, jistý krok, jezditelnost a houževnatost.

Historie

Kabardinští koně jsou potomky mongolského typu stepních koní "primitivního" původu, ale protože žijí mezi Černým a Kaspickým mořem, ovlivnili je také orientální koně z pohraničních oblastí Turecka, Iráku, Kurdistánu a Íránu, takže jejich typ a charakter je výsledkem jak působení místního prostředí, tak i vlivu přikřížení jižních koní. Kabardinský kůň bývá často křížen i se sousedím karabachem. Některé klisny jsou zapouštěny plnokrevnými hřebci, a tak vzniká větší a rychlejší anglokabardin - nejlepší z nich mají 25 až 75 procentní podíl krve plnokrevníka.
Kabardinec dostal jméno podle svého domova v severním Kavkazu - území Kabardinsko-balkarské autonomní republiky. Je to kopcovitá krajina kolem Stavropolu a Kubanu.
Kabardinec je jako plemeno připomínán už v 16. století. V 17. století se stal proslulým nejprve ve státech sousedících s Kavkazem, ale později ještě dál, až se stal nejlepším horským koněm na celém území někdejšího SSSR.
Během ruské revoluce v roce 1917 bylo mnoho kabardinských koní ztraceno. Ovšem již v roce 1920 se v hřebčínech Kabardin-Balkar a Karačajevsko-čerkeském začalo pracovat na záchraně a zušlechtění plemene. Následkem toho byl pak odchováván silnější typ, přiměřenější pro zemědělskou práci a vhodný také pro armádu. Nejlepší kabardinci pocházejí z hřebčínů Malokaračajevského a Malkina, kde se chovají přes léto na horských pastvinách ve vysokých polohách a v zimě na úpatí hor.

Charakteristika

Tito koně mají pozoruhodnou schopnost překonávat strmé horské průsmyky, říční brody a pohybovat se i ve vysokém sněhu. Mají také neomylný orientační smysl, díky kterému můžou pokračovat v cestě i po tmě nabo za husté horské mlhy. Plemeno je neuvěřitelně houževnaté i odolné a jako mnoho asijských plemen i vytrvalé. Během závodu v roce 1935 a 1936 při cestě kolem Kavkazu urazili kabardinci 3000 km za špatného počasí za 37 dní. Takový výkon nebyl zaznamenán u žádného jiného plemene.
Uplatnění kabardince jako horského koně určuje i jeho tělesnou stavbu i předpoklady. Disponuje chody, které při co nejmenším vynaložení energie vykazují velkou prostornost. Akce je přiměřeně nízká, ale prostorná, což umožňuje výjimečně měkký pocit při ježdění. Krok je pravidelný a rytmický, klus a cval lehký a hladký. Někteří koně mají i vrozený mimochod. Říká se, že mimochod, vyskytující se u všech koní mongolské krve, pochází od oblíbených koní Čingischána.

Využití

V rámci testace mladých koní se jejich výkonnost prověřuje ve věku dvou let na dostihové dráze, plemeno však není specializováno na dostihy, ovšem hodí se výborně na všechny místní jezdecké sporty. Kabardinci se výborně hodí pro hornaté a kamenité oblasti. Nejsou výjimečně rychlí, ale vyznačují se dobrou rychlostí v kombinaci s překvapivou vytrvalostí. Plemenné rychlostní rekordy jsou: 1,54 min na 1600 metrů, 2,44 min na 2400 metrů a 1 hodina 41 min a 25 sekund na 50 km.
Kabardinský kůň je především jezdecký kůň, i když se obšas používá i v zápřeži. Je to atletický kůň, vyvážený, proto je i dobrým skokanem.

Kabardinský kůň


Kabardinský kůň










Kabardinský kůň










Kabardinský kůň
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.