Konik

27. prosince 2010 v 16:05 | Tereza |  Plemena koní

Konik


Tarpan vyhynul v úplné tichosti. Nikdo se tím příliš nevzrušoval, ani vědecký svět. Každého člověka snad zamrazí při představě, že v důsledku lidské civilizace zmizelo z evropského kontinentu (i z celého světa) zvíře, které tuto civilizaci pomáhalo budovat.

Historie

Na východě Polska a v Litvě žili tarpani ve druhé polovině 18. století. Poslední z nich byli majetkem knížete Zamoyského a byli předáni sedlákům z okolí městečka Bilgoraje. Ti je zařazovali do chovu, proto byl celý místní chov domácích koní neobyčejně silně ovlivněn právě tarpany. Sedláci chovali křížence tarpana v primitivních podmínkách, dalo by se říci že polodivoce. Neexistovaly stáje, koně se pohybovali volně po lesích a pastvinách. Znaky tarpanů se v těchto podmínkách upevňovaly a příliš nestíraly ani u budoucích generací.
Takto vznikl poměrně ustálený typ polských "koniků". Měřili v kohoutku 115 - 130 cm a jejich zbarvení bylo šedé nebo plavé. Úhoří pruh a zebrování končetin prozrazovalo jejich původ.
Konici se stali oblíbenými hospodářskými zvířaty pro svou nenáročnost a také středem pozornosti polských a zahraničních odborníků. Mezi světovými válkami se jejich studiem zabýval profesor Zemědělské fakulty univerzity v Krakově Tadeusz Vetulani. Roku 1928 odkoupil od východopolských selských chovů typické tarpanní koniky. Studoval je a srovnával s ostatky tarpanů a dospěl k názoru, že ze všech domácích plemen se mu podobají nejvíce.


Charakteristika

I u těchto koní se v dalších generacích objevují nevhodné vnější znaky. Ve zbarvení se často vyskytují vraníci, řidčeji i světlí plaváci. Hříva zůstává nepřiměřeně dlouhá a proto není stojatá, jako bývala u původních tarpanů. U jednoročků až dvouletků se v létě výjimečně vytvoří krátká stojatá hříva, která se však postupně prodlouží a trvale svěsí. Je pravděpodobné, že by bylo možné tento znak do určité míry potlačit křížením s jinými plemeny, k tomu však poláci nechtějí přistoupit a své koně hodlají chovat i nadále v čisté formě.
Dnešní konik měří v kohoutku kolem 132 cm, hřebci mohou mít skoro 140 cm, a zbarvením bývá většinou myšově šedý nebo plavý s úhořím pruhem a zebrováním na nohách. Hříva a ohon jsou černé. Má sklon k šavlovitému postoji zadních nohou.


Využití

Rezervace v Popielně se nachází v severní části poloostrova vybíhajícího do Spirdingského jezera. Tento poloostrov je 9 km dlouhý a v průměru 4 km široký, porostlý 1700 ha vzrostlého smíšeného lesa s množstvím mýtin a luk. Od zázemí je poloostrov v nejužším místě oddělen vysokou zdí, což umožňuje chovat zvířata na rozlehlém území volně. V Popielně jsou konici chováni za přirozenějších podmínek než v Bialowieži. V létě jsou ponecháváni svému osudu a v zimě jsou přikrmováni jen menším množstvím sena. Jinak se živí vyhrabáváním suchého listí a trávy zpod sněhu. I v mrazech kolem -30°C zůstávají bez přístřešku a toulají se z místa na místo. Jsou sice koncem zimy vyhublí, zjara se ale velmi rychle zotavují. Koncem května bývají v plné kondici. Popielno má, co se týče chovu koní, dva úkoly. Pokračovat v regeneraci tarpana a vyšlechtit na podkladě konika všestrannou rasu nenáročného a otužilého pracovního koně. Do chovu se vybírají jedinci, kteří splňují požadavky chovatelů jak po stránce vnějších druhových znaků, tak po stránce psychických projevů - tzn. mají instinkty divokých zvířat.

Konik


Konik










Konik













Konik
























 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.