Parkurové skákání

27. prosince 2010 v 15:53 | Tereza |  Jezdecké sporty

Parkúr

Animka



Parkurové skákání je sport, ve kterém se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami. Za svůj vznik vděčí nejvíce důstojníkům britské kavalerie, kteří skoky přes různé překážky považovali za vynikající trénink jak jezdce tak i koně. Parkur má úzkou souvislost s drezurou, kůň musí být velice dobře přiježděn a musí důvěřovat jezdci. Na olympijských hrách se poprvé objevuje v roce 1900 v Paříži. Do roku 1945 byl parkur téměř výhradně vojenským sportem a některých závodů se směli účastnit pouze armádní jezdci. Od roku 1974 závodí muži společně se ženami.

Historie a vývoj sportu

Skokové soutěže nebo také parkurové skákání patří v jezdeckém sportu mezi nejmladší disciplíny, pravděpodobně nejméně přirozené, ale zcela určitě divácky nejatraktivnější. Možná vás překvapím, ale skákání není pro koně zcela přirozené. Kůň v přírodě skáče jen, když musí před něčím uprchnout nebo překážka nejde jinak zdolat. Bude-li mít většina z nich možnost, raději překážku obejde. Ale je poměrně jednoduché koně vycvičit ke skákání. Princip soutěží je jednoduchý. Kůň skáče přes řadu pestře zbarvených překážek, které lze porazit, s cílem předvést co nejčistší skoky. Do výsledku se započítávají trestné body (viz. dole) Závodí se na uzavřeném kolbišti a soutěž poskytuje dramatickou a přitažlivou podívanou.
Parkúr v historii

V počátcích skokových soutěží byly penaltové body udělovány za shození lehké lišty položené na vrcholu překážky, přičemž se zakopnutí přední a zadní nohou hodnotilo rozdílně. Soutěžící - zpočátku to byli téměř na výjimky vojáci - seznámili své koně s překážkami dříve než vyjeli na dráhu. Body mohly získat nebo ztratit také za čistotu stylu a obtížnost překonaných překážek. Pravidla se však v jednotlivých zemích značně lišila a někdy byla rozdílná dokonce uvnitř jednoho státu.
Po 2. světové válce nastal v parkurovém skákání obrat k lepšímu. Vzestup popularity tohoto sportu pramenil z Vítězného šampionátu, pořádaného v pozdním létě 1945 ve White City v Londýně. Soutěž připravil plukovník Mike Ansell a n nově reorganizovaná British Showjumping Society. Ansell využil představivosti a do závodů využil nové prvky. Použil například nabarvené klády a výplně překážek, keře květiny. O desetiletí později začala tento sport přenášet televize, a protože se parkurové skákání odehrává v omezeném prostoru a má jednoduchá pravidla, stalo se ideálním předmětem přenosů pro toto nové médium. Televize se naopak zasloužila o širokou diváckou obec sledující tento sport. Pat Smythe( první žena, která se zúčastnila skokových soutěží na olympiádě v roce 1965)a kůň Flanagan a David Broome s koněm Sunsalve se stali známými v každé domácnosti. Popularita skokových soutěží v Británii po roce 1970 poněkud poklesla, ale v Severní Americe a kontinentální Evropě se těší stále obrovskému zájmu a velkému zájmu a velké soutěže v krytých halách přitahují množství přívrženců.

V současnosti...

Z těchto zdrojů čerpá i dnešní drezurní sport. Je však nutno připomenout, že příprava koně pro drezurní sport jako takový, je jen jednou ze součástí toho, co lze zahrnout pod pojem drezúra. V obecné rovině se za drezúru považuje výcvik, který klidnou prací s koněm, to znamená s jeho cvičením a systematickou gymnastikou, při nichž je plně respektována psychika koně, umožní koni plné rozvinutí jeho výkonových schopností. Cílem každé drezúry je ekonomizace a optimalizace průběhu pohybu, přičemž se maximálně využívá  mechanika pohybu koně.

Parkúr


Podle účelu můžeme rozeznávat jednotlivé druhy drezúry, například drezúru koně skokana, policejního koně, cirkusového koně, samozřejmě také drezúru vozatajskou a ovšem i klasickou drezúru jezdeckého koně. Základ této klasické drezúry představuje srovnání, kmih a uvolněnost. Kůň má v jejím průběhu prostřednictvím drezurní práce dospět ze své přirozené rovnováhy do rovnováhy školní, ve které je už schopen absolvovat další vyšší stupně klasické drezúry.
Drezúra jako jedna z jezdeckých sportovních disciplín vychází z hodnocení maximálního souladu mezi koněm a jezdcem při plnění jednotlivých drezurních úloh. Na rozdíl od jiných jezdeckých disciplín, kde se klade důraz především na výkon, mají tak rozhodující vliv pro posuzování estetická hodnota výkonu jednotlivých soutěžících.
Z tohoto základního hodnotícího kritéria pak vyplývá i výběr koně pro drezúru. Drezurní kůň musí být exteriérově dokonalý, a stejně tak dokonalá musí být i jeho pohybová mechanika. Spolu s těmito požadavky si musí kůň a jeho jezdec maximálně vyhovovat. Pro drezúru se zpravidla využívají teplokrevníci, kteří mají pro tuto disciplínu ty nejlepší předpoklady.
Drezúra, dosáhne-li své vrcholné úrovně, překračuje hranice pouhého jezdeckého sportu  a stává se i svého druhu skutečným uměním, které dává vyniknout přirozené kráse koní tím nejlepším možným způsobem.

Druhy soutěží

Dvoufázové skákání

Parkur se skládá ze dvou částí, pokud dvojice překoná první část bez chyby, hned pokračuje druhou částí, vítězí dvojice, která projela obě fáze a nasbírala nejnižší počet trestných bodů

Honební skákání - Soutěž hodnocená podle tabulky C (chyby se přepočítají na trestné sekundy)

Soutěž do první chyby - Soutěž končí první chybou dvojice.

Volba dráhy - jezdec sám určuje, v jakém pořadí bude překážky skákat, musí překonat všechny a ve správném směru

Skok mohutnosti - skáče se pouze jedna překážka, která se neustále zvyšuje. Vítězí dvojice, která překoná nejvyšší skok

Překážky


V parkurovém skákání existují dva druhy překážek - kolmé skoky a oxery.

Kolmé skoky - jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádánými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku. Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky.

Kolmý skok










Oxery - jsou to takové překážky, na nichž musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby když se jich kůň dotkne, ihnet spadli.

Oxer










Zeď - je to svislá překážka namalovaná z namalovaných dřevěných kvádrů se světlejším okrajem. Něktěří koně jsou z ní vystrašeny, protože nevidí místo doskoku.

Zeď











Dvojbradlí neboli doublebar - je vlastně oxer s dvěma řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.

Doublebar









Trojbradlí neboli tripplebar - je oxer se třemi řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.

Tripplebar









Křížek - je to nejjednodušší překážka. Skládá se ze dvou kavalet postavenými přes sebe do tvaru písmene X.

Křížek










Kozí hřbet - tato překážka se moc v soutěžích nevyskytuje. Vypadá jako trojbradní, ale prostřední kavaleta je nejvyšší než první a poslední.

Kozí hřbet












Základní oxer - je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem.

Základní oxer










Vějíř - skládá se ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do třech, což koni umožňuje skákat na jedné straně jako kolmý skok a na druhé straně jako trojbradlí.

Omlouvám se, ale nemám k tomuto tématu vyfocený obrázek.

Vodní příkop - existuje ve dvou typech: kombinovaný s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkop s níským živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.

Vodní příkop








Přestupky

1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení
překročení časového limitu za každou započatou vteřinu = 1 trestného bodu, při rozeskakování = 1 trestný bod

Stupně obtížnosti

ZM
80 cm
Z
100 cm
ZL
110 cm
L
120 cm
S
130 cm
ST
140 cm
T
150 cm


















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.